Next door
Dobrodružství začalo již pod Vánočním stromečkem, kdy jsem z obálky vytáhla poukázku do Zdeňkovi restaurace Next door. Asi nemusím dodávat, že jsem měla mega radost a byla natěšená víc, než na Ježíška, jelikož Zdendu prostě žeru. Rezervačku můžeš vytvořit pohodlně přes net a hned po navolení data víš, zda mají volno.
Řádně vyšňořená jsem byla připravena vyjít vstříc novým zážitkům. Již při příchodu mě ohromila úžasně milá paní, která uváděla hosty do restaurace. Po sdělení jména a předání dárkového poukazu nás odvedla ke stolu, který se nacházel, na moje přání, hned před otevřenou kuchyní. Ta je mimochodem velkým tahákem restaurace. Po uvedení ke stolu mi paní přinesla malou stoličku, kam jsem si mohla odložit kabelku. To bylo moc příjemné, že se mi nemusí válet někde na zemi, nebo se s ní nemusím mačkat na židli. Následně nám pomohla z kabátů a rovnou je i pověsila na věšáček, který se nacházel hned vedle stolu.
Nemuseli jsme dlouho čekat a již se k nám hrnul číšník s meníčkem, které nám také řádně představil a představil i denní nabídku, ze které jsem si nakonec i vybrala. Vzápětí nám donesl také vodu. Číšník láhev vody otevřel, nalil mi ji a chtěl nalít i do druhé sklenice. Vzápětí si však všiml, že není tak úplně čistá, omluvil se, špinavou skleničku a zbytek láhve (vlastně skoro plnou) s vodou odnesl a donesl celou novou vodu i s čistou sklenicí. To jsem docela čuměla, té vodě přece nic nebylo :).
Měli jsme v plánu dát si hlavní chod a dezert. Po delší úvaze jsme se rozhodli i pro lahev vína, jelikož vína zde opravdu nejsou ničím laciným (začínají cca na 700 Kč). Věděla jsem, že chci Sauvignon, jelikož je to moje nejoblíběnější odrůda a vybrala jsem lahev z Moravy. Nad kombinací jídla a vína jsem se moc nezamýšlela, i když k mému chodu bylo jasně doporučeno jiné víno, chtěla jsem prostě Saugvinon. Číšník se však po sdělení mé objednávky zarazil a zamyslel, načež jsem si opravdu myslela, že jsem pěkný barbar, když si objednávám víno bez doporučení k jídlu. Nikoliv. Jeho zamyšlený výraz vystřídal výraz nadšení a že prý jestli mám ráda Sauvignon, doporučil by mi jiný, z Nového Zélandu. Opět nastal příběh vážící se k danému vínu a mě už v hlavě běželo, že to určitě bude ta nejdražší lahev v restauraci. No, nebylo to tak, nicméně dražší byla, vyšla na 975 Kč. Což už se mi trochu kroutily prsty na nohou, ale po jeho ujištění, že je to nejlepší víno co kdy pil, jsme si ho objednali. Měl pravdu, to víno bylo božské. Bylo příjemně suché, ale né trpké. Poznala bych, že je to moje oblíbená odrůda, protože prostě čerstvý zralý hrozny cítím jen v Sauvignonu… Bylo lehké a strašně lehce pitelné. Až sem se musela hlídat, abych ho nevyžunkla naráz a trochu ho šetřila.. 😀 Číšník ho vždy odnesl a když jsme měli prázdno, přinesl ho a průběžně dolíval.
A přišel na řadu hlavní chod, kdy nám číšník vzal ubrousky, které jsme měli připraveny mezi příbory a dal nám je na klín. No, pravda, tohle bylo trochu moc a radši bych to vynechala, ale pro tu atmosféru, proč ne ;).
A teď k samotnému jídlu. Objednali jsme si tresku s fazolovou salsou s uzenou paprikou a telecí s hříbkovou omáčkou a karlovarským knedlíkem. Treska byla perfektně upečená, šťavnatá a nedalo se jí nic vytknout. Fazole byly také v pořádku ochucené. Jen kdybych chtěla být velký hnidopich, tak mohly být trochu měkčí, ale to je detail. Celková prezentace jídla byla také v pořádku. Jídlo bylo vyvážené a harmonické, jen jsem postrádala něco navíc, něco, co mě vystřelí na Mars a já nebudu chtít jíst nic jiného. To se úplně nekonalo, nicméně měla jsem skutečně astronomická očekávání. Přesto jsem si opravdu pochutnala. Co jsem chutnala hříbkovou omáčku, ta byla taky výborná. Když ke karlovarskému knedlíku došla omáčka, okamžitě přinesl číšník další sos a knedlíky polil. To bylo super. Až nechápu, jak všechno personál zvládne sledovat.
Po chvilce trávení nám byl nabídnut dezertní lístek a my se vypravili na obhlídku dortů, které mají v obrovské vitríně hned u vchodu. Číšník nabídku dortů přinese i přímo ke stolu a jednotlivé dezerty popíše, nicméně jsme se tam prostě chtěli jít podívat. Stálou nabídku dezertů mají přímo na dezertním lístku.
Vybrali jsme signature dezert Next door a cheesecake, který ale úplně tak cheesecake nebyl. Byl se slaným karamelem a korpus si již nepamatuji, vím jen, že na mě byl až příliš sladký a jsem ráda, že jsem zvolila Next door. Ten by tedy mohl být také míň sladký, nicméně ti ho polejí čerstvým domácím vaječňákem, mmm a já sladké s alkoholem miluju. Navíc byl úžasně krémově čokoládový, konzistencí až jako čokoládová pěna s hoblinkama kokosu a k tomu ten vaječňák……
Samozřejmě jsem celý večer nakukovala do kuchyně, kde mě nejvíc překvapilo, že to není jako např. v Hells kitchnu, kde na sebe všichni pořvávají, ale všichni jsou relativně v klidu a jsou sehraní. Každý přesně ví, co má dělat. Možná to při plném vytížení vypadá jinak, ale i v náš večer byla restaurace vcelku plná. Velmi mě potěšilo, že si kuchaři pravidelně mění rukavice. Pro člověka, který nemá rád, když mu cizí lidi šahaj na jídlo a ještě to vidí, to byla výborná zpráva :).
Pak už přišlo na řadu placení, kde mě nemile překvapilo, snad jako jediná věc z celého večera, že ti číšník přinese účet a vypořádává s tebou peníze jako v jakékoliv jiné „normální“ restauraci. Zrovna tady bych čekala, že peníze umístíš do nějaké obálky, krabičky, či čehokoliv, číšník je odnese a přinese na peníze vrácení. Ty pak zas jen necháš dýško. To se tady nestalo, naopak nám zapomněli odečíst cenu poukazu. To však nebyl vůbec žádný problém, číšník se omlouval a v mžiku se situace vyřešila.
Při odchodu mi číšník pomohl do kabátu a popřál hezký večer.
Celkově jsme se prostě cítili vítaní, jako kdybychom přišli k dobrým přátelům na večeři a ty nás hostili. I když personál viděl, že si občas nevíme rady, ochotně se vším pomohl, a celkově byl průvodcem naším večerem. Tady Zdendův výrok, že servis dělá půlku úspěchu dostává úplně jiný rozměr. Jen toho Zdendu jsme nepotkali. Celkově jsme byli nadšení a byl to zážitek nejen díky servisu, ale i díky skvělému jídlu. Už se těším na příště!
