Kdo kuchtí? Velká milovnice jídla a závislačka na jídle. Lidé v mém okolí moc dobře vědí, že pokud jsem hladová, je se mnou k nevydržení a já je denodenně obdivuju za to, že se mnou mají takovou trpělivost.
A protože mě kromě vaření a jezení začalo děsně bavit i focení (jídla) a taky kvůli tomu, že věčně někomu s nadšením povídám co jsem zrovna včera vařila na véču, a že to musí určitě taky zkusit, chtěla jsem vytvořit něco, kam bych dávala dohromady všechny své nápady.
Fascinuje mě vařit stále něco nového a zkoušet různé kombinace a chutě. Nečekej tu však ale nějakou špičkovou gastronomii ani profi fotky. Tvořím prostě tak, aby mě to bavilo, líbilo se mi to a taky, aby to třeba někoho inspirovalo a pochutnal si.
Na stránkách najdeš domácí, snadná a odlehčená jídla, která hravě připravíš i když přijdeš večer pozdě z práce a nebo specialitky třeba na nědělní oběd. Jídla jsou převážně vegetariánská. Vždy se však dá do jídla přidat nějaké to maso a nahradit tak tofu, luštěniny, nebo rybu.
Při psaní se držím hovorový češtiny, protože takhle jsem to prostě víc já.
Jak začal můj zájem o vaření a moje „vegetariánství“?
Tohle je asi nejčastější otázka na kterou se mě všichni ohledně jídla ptají.
Vegetariánství dávám do uvozovek, jelikož jím ryby a vypitvaná kuřecí prsa. Maso mi prostě nechutná.
Pomalu jsem přestávala jíst maso na prvním stupni základní školy a naučila mě to, jak jinak, školní jídelna. Ano, všechny ty rosolové žíly na hovězím mase, více tlustého, než libového a struktura masa taky všelijaká. A to do tebe ještě všichni hustěj „a sněz aspoň to maso…“. Určitě to znáš. Dalším impulsem bylo, když jsem jedla mé oblíbené párky a kousla jsem do něčeho velmi křupavého, na čem jsem si málem vylomila zub – do kusu kosti. Nebo když z mého steaku ještě kapala krev. O omylem rozkouslých chrupavkách ani nemluvím… To mi maso znechutilo tak, že ho prostě nemůžu.
Tím jak jsem odmítala jíst maso, začala jsem si od relativně nízkého věku vařit sama. Začala jsem tak zkoušet různá jídla a děsně mě bavilo to, že jsem si prostě mohla uvařit vše, na co jsem zrovna měla chuť. Ze začátku to samozřejmě nebylo nic extra, postupem času se však výtvory zkušenostma vylepšovaly a i když se mi pořád někdy něco nepovede a nejsem profík, myslím, že jíst se to dá docela obstojně, alespoň většinou :).
Dřív jsem dělala hodně tučná jídla, smetanové omáčky, hranolky… Sníst v 8 večer dva talíře špaget se smetanovou omáčkou nebyl žádný problém. Postupem času jsem se však naučila „vycpávat“ každé jídlo zeleninou, nahrazovat klasickou mouku celozrnnou (nebo jí tam aspoň nedat 3 hrnky), nebo třeba rozemletou luštěninou a dělat ho zdravějším a lehčím. Cítím se tak mnohem líp a moje postava je za to taky vděčná. Zastávám názor, že pokud jí člověk racionálně a více méně zdravě (a nemá nějaký zdravotní problém), může jíst cokoliv. Včetně dnes tolik omílaných sacharidů, cukrů apod. Hubnutí a udržení postavy začíná v hlavě.
Pokud Tě alespoň nějaký recept inspiruje, splní to účel tohodle díla.
